V pátek 23. 9. jsme odehráli dvě představení Kocoura Modroočka pro školky a školy z Nové Vsi a okolí. Moc nás potěšil zájem dětských diváků, to, jak představení pozorně sledovali, jak se snažili napovídat Modroočkovi při jeho dobrodružstvích, jak si oblíbili Kiki a dožadovali se její přítomnosti na jevišti a milé bylo i to, jak se s herci pak všechny děti toužily po představení vyfotit.

Z Uherského Hradiště nám přišla i tahle krásná reakce od jednoho z pedagogů:
Píšu Vám, abych vyjádřil svůj obdiv a respekt všem členům divadla BLIC. Pohádka, kterou jsme měli možnost vidět, byla báječná. Děti jsou nadšené a vzpomínají na Modroočka a jeho příhody. Já jsem s velkým potěšením sledoval skvělé herecké výkony všech protagonistů. Pohádka byla milým pohlazením po duši, návratem k oblíbené knize z dětských let v podání lidí, které práce na jevišti těší a jsou schopní příběh s velkým nasazením předat nejen dětským divákům. Moc děkujeme všem za krásný zážitek a přejeme hodně elánu a inspirace do další práce. Srdečně za žáky a pedagogy Karel Zerzáň

Řeklo by se, že porotu za celý průběh divadelní přehlídky nemůže nic překvapit. Opak byl pravdou. Byla to pěvecká dispozice zpěvačky Evy Koukolské v režii Andrey Helmichové v minimuzikálu Edith. Příběh, který zobrazoval stylem přímo dokumentárním, jak toto zjevení šansonu minulého století okouzlilo svět, ale zejména jaká byla cena, kterou musela zaplatit za bohémský život, kterým žila. Představy - halucinace - sen Edith si divák užil naplno. Bylo mu líto, že hra o životě končí smrtí Edith. Nikdo si to v průběhu minimuzikálu se skvělým hlasovým a harmonikovým doprovodem nepřál. Moment smrti na jevišti může být i komický, nebo morbidní, ale Koukolská - Piaf umřela klidně, v náručí přítele, panenky, klubka vlny z jejího svetru, kdysi potřísněného její krví. Vydechla zhluboka - jako Edith - vrabčáček. Šla klidně do nebe za zpěvu samotné Piaf. Diváci stáli, děkovaček mnoho, díky!“ Josef Morávek, odborný porotce

Vyzrálé Divadlo BLIC Ostrožská Nová Ves přijelo se hrou F. S. Inclána Julie umírá každou noc. Až na několik dílčích nedostatků bylo toto představení potvrzením očekávaných nadějí, a to právě díky velmi dobré předloze, poučené režii. Dále jsou tu výborné herecké výkony, hlavně u dvojice představitelů hlavních rolí. A samotný výběr textu, dnes, kdy je kdeco ke koupi a na prodej, i žebříček hodnot, je počinem velmi aktuálním. Ladislav Vrchovský, Amatérská scéna 2010

Tvar, který bychom mohli nazvat spíše revue či kabaretem, nás od začátku zaujal a vtáhl. A vtáhl nás naprosto přirozenou hravostí, přirozeným bytím na jevišti, a to jak v dramatické postavě, tak i v rolích zpěváků, tanečníků a hudebníků. Všechny složky inscenace byly na vysoké úrovni a bylo obrovským zážitkem setkat se s Kateřinou a Divadlem BLIC... Jan Strejcovský, Amatérská scéna 2/2002

Autorem jevištní féerie je celý soubor a setkáváme se zde se svéráznou kombinací poetiky Semaforu s přístupem moravského sousedského divadla. Mnoho hudby, tance, komiky, sebeironie a v tom dobrém slova smyslu tzv. „hovadismu“. Důležité je, že se souboru podařilo vytvořit atmosféru autentického setkání s divákem, atmosféru rozpoutané tvořivosti... Aleš Bergman, Amatérská scéna 2/2002

Představení bylo krásné a splnilo očekávání, která jsem od příběhu o Edith Piaf měl. Jiří Škoda

Samozřejmě se mi velmi líbil výkon představitelky Edith Piaf. Myslím, že je výborná zpěvačka i herečka. Další dva herci ji skvěle doplňovali, celkově na mě představení působilo velmi dobře. Kristýna Urbanová

Voskovcova Sázava

…Zde text tvoří jen jakýsi odrazový můstek k řadě skečů a asociací rozvíjejících tu více, tu méně tvořivě (pro mě přece jen více) fantazii a divadelní imaginaci. Ona divadelní imaginace je jevištně realizována zásadně přes „hraní si“ – a to jak s motivy příběhu, tak se scénou, rekvizitami, kostýmem či např. zvuky či melodiemi. Nejfrekventovanějším hereckým výrazovým prostředkem je nadsázka, kterou soubor v zásadě zvládá, i když rozdíly jsou patrné. Je jasné, že jsme viděli představení z rodu “setkání“, tj. společnost těch na jevišti s těmi v hledišti. Milan Schejbal

…Pevný text měl ověřit schopnosti členů souboru při vytváření dramatických postav. V tomto ohledu se úkol zdařil a herecký soubor potvrdil své kvality. Kladem inscenace je jistě účelná a funkční scénografie, která podporuje hereckou akci, a kostýmy, jež přesně vycházejí z psychologického vývoje jednotlivých postav. Režisérka Andrea Helmichová dokázala svou inscenací, že dobře zvolený tvůrčí princip může zhodnotit téma hry, i když od jejího premiérového uvedení uplynulo bezmála padesát let. Nutno říci, že představení je herecky velmi vyrovnané. Roman Švehlík

Dojemný příběh ženských hrdinek nenechal při premiéře nikoho na pochybách, že se jedná o výjimečné představení. Režisér a herec Jan Kačer, který se premiéry zúčastnil, to shrnul slovy: „Dobrá inscenace se pozná podle hereckých výkonů v malých rolích a v tomto představení není špatného hereckého výkonu. Myslím, že takovou inscenaci bych ani s profesionály nemohl nazkoušet“. Dobrý den s Kurýrem dne 4. 2. 2008

Všem složkám inscenace sluší přívlastek „promyšlený/-á“, vše funguje a představení dominuje dechberoucí herecký výkon Evy Koukolské, která na jedné straně ztvárňuje starou ženu (holá hlava, přivřené oči, až parkinsonovská zkroucenost a třes jsou neobyčejně působivé) a na druhé je schopna zazpívat šansony v českém překladu čistě a kultivovaně, s přesně odpozorovanými fyzickými projevy francouzské šansoniérky. Andrea Helmichová a její svěřenci byli při své cestě za dramatickým tvarem naprosto důslední – což je chvályhodné a některé diváky jejich verze zcela uchvátila (po představení následovalo standing ovation) Petra Richter Kohutová, Amatérská scéna, Divadelní Kojetín po francouzsku

Zkušený novoveský soubor se s pohádkou popral více než dobře. Silnou složkou inscenace je pohyb na jevišti, kterému vévodí zejména postava Modroočka v podání Jakuba Botka. Nechybí mu invence i hravost, kterou dodává inscenaci potřebnou energii. Až akrobatické prvky jsou vidět například na pěkně zvládnuté rvačce Modroočka s Natrhouškem (Hynek Helmich), která není nijak surová a přitom jasně čitelná. Vyzdvihnout lze také sborové zpěvy, které zní celým sálem. Režijně je inscenace dobře vystavěná. Nechybí mi tam invence i hravost. Například hru kočky s laserem ocení jistě každý, kdo má nebo měl doma malé kotě. Těchto nápadů však najdeme ve hře hned několik. Velmi povedený je celkový závěr inscenace, kde vidíme Kiki (Miroslava Tótová) a Modroočka v roli budoucích rodičů. Skvěle zvládnuté dialogy i pěvecký duet nepostrádá napětí, emoce a partneřinu. Oba herci na jevišti jednají a inscenace graduje do silného konce. Kocourek Modroočko si němčické diváky jednoznačně získal. Juraj Háder, porotce (recenze z festivalového časopisu Hanácký divadelní máj 2023)

Beznadějně vyprodaný sál novoveského kina prožil premiéru muzikálu Černá je dobrá. Divadelní soubor BLIC je jedno z nejlepších amatérských divadel na Slovácku, které se nikdy nespokojí s lacinými italskými komediemi, ale vždy sáhne po kvalitním materiálu. Proto se režisérské duo manželů Andrey a Ivana Helmichových pustilo do nastudování autorského muzikálu. A že se bylo na co dívat! Inscenace se hemžila duchy, diváci viděli anděla i schizofrenního Františka. Hlediště se bavilo, takže potlesk byl dlouhý. Výborné zázemí norského kina se stylovým osvětlením a ozvučením dodalo muzikálu skvělou atmosféru, kterou si vychutnávali herci i diváci… Iva Pašková Dobrý den s Kurýrem, 9. 2. 2015

Dnes večer v Sázavě jsem měla možnost shlédnout představení Edith. Kritizuje se často, ale chválí velmi málo. Nejen proto bych chtěla poděkovat za nádherné představení, které mě rozplakalo. Tolik skutečných emocí, citu, něhy. Výkony hlavní herečky Edith i sv. Terezky – jsem unesena a dojata. Samozřejmě nemohu opomenout ani mužskou roli. Osobní kouzlo a výkon obou hereček byl úžasný. Děkuji, děkuji a děkuji! Prosím vyřiďte poděkování za krásnou hru, objímám Edith

a ať se vám všem jako souboru daří. S úctou a dojetím Markéta Prchalová, Sázava

Díky dramaturgicky-režijní koncepci se původně jen neuspořádaný, mnohomluvný „a rádoby vtipný“ epický text proměnil na zajímavou komedii – dokonce lze říci, že vznikla inscenace inspirovaná prvky komedie dell´arte. Výsledkem je crazy groteska typů, s nimiž publikum prožívá chytání ryb, nemluvě o všech peripetiích příběhu vycházejících z motivů na jakou návnadu a jakým principem postní maso ulovit. Vladimír Zajíc, porotce na krajské přehlídce v Němčicích nad Hanou

Kladem inscenace je schopnost souboru jít nad prostou reprodukci textové předlohy,
poutavě rozehrát jednotlivé situace hry. Je to umožněno především dobrou technickou výbavou mladého pětičlenného hereckého kolektivu a nemalým potenciálem v schopnosti řešit neotřelým způsobem výtvarnou - scénografickou složku inscenace. Z jinak vyrovnaného hereckého kolektivu zaujal především Hynek Helmich v roli Honzy. Z festivalového věstníku Hanáckého divadelního máje, květen 2016

Text Ivana Helmicha je vpravdě autorským počinem, a to velice zdařilým. Jde o předlohu s dobře napsanými dialogy, nepostrádajícími humor, a hlavně umožňující hercům uplatnit slovní i situační gagy. To se také hereckému kolektivu souboru ve značné míře daří, za což se mu dostává smíchové divácké odezvy. Milan Strotzer